MAJÁLES ANEB STUDENTI SOBĚ

Třetí večer Předmajálesového dění se nesl nejen v tónech historie a vzpomínek, ale také neuvěřitelné inspirace.

V prostoru Bistra Bazaar, které se nachází na půdě Filozofické fakulty, proběhla ve čtvrtek 19. března od 19 :30 diskuze s jedním z organizátorů Majálesu v roce 1968, minulým i současným aktivistou Miroslavem Prokešem. Atmosféra byla komorní a přátelská a mezi diskutujícími proudila velká energie, jelikož host diskuze byl opravdu inspirativní.

Sám jako student Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy organizoval Majáles v květnu 1968. V té době samozřejmě vrcholila euforie, kterou nastartovali lidé okolo Alexandra Dubčeka, což se na průběhu Majálesu velmi odráželo. „Mohli jsme si všechno dovolit, nést politická hesla, dělat si ze všeho srandu, v té době jsme opravdu cítili svobodu,“ říká Miroslav Prokeš. Studentským funkcionářem se stal také díky tomu, že byl vždy velmi přesným a spolehlivým skrutátorem neboli počítačem hlasujících. Díky tomu se dostal do předsednictva nově vznikající Vysokoškolské rady ČSM. Koncem roku 1967 totiž probíhaly studentské protesty na Strahově, jejichž důsledkem bylo formující se studentské hnutí. Na českém území se jednalo o samosprávy, na moravském vnikaly studentské spolky s individuálním členstvím, které se sdružovaly a reagovaly na společenské dění. „Na Filozofické fakultě se studentská samospráva nazývala ARS, my exakťáci jsme si začali říkat ASTRA.“

Majáles 1968 vyrostl na Matfyzu, ale rychle jej přejaly a začaly organizovat další fakulty a vysoké školy. V roce 1967 totiž žádný Majáles neproběhl, toto, a samozřejmě ojedinělost jara 1968 způsobilo, že byl o Majáles mezi veřejností obrovský zájem. Rok 1968 nebyl magickým pouze vývojem v tehdejším Československu, studenti si chtěli připomínat i jiná výročí, například 100. výročí položení základního kamene Národního divadla. Tehdejší studenti, Miroslav Prokeš zejména, byli velcí recesisté, vyrobili tak z latexu repliku základního kamene, kterou s sebou nesli v alegorickém průvodu. „Studenti z VŠCHT vyrobili hmoždíř a stříleli z ručně vyrobených děl, celá Praha nám mávala, bylo to opravdu skvělé.“ Program Majálesu nebyl tak pestrý, v podstatě nešlo o celodenní festival, jako je tomu dnes. Vrcholem dne byl průvod a samozřejmě soutěž o krále. Všichni měli v hlavě Ginsbergovo vítězství v roce 1965. V roce 1968 si však mohli dovolit ho nazývat generálním tajemníkem Majálesu, tím se stal Jan Cífka, který si publikum získal mimo jiné tím, že si „narval pěst do huby.“

Majáles se tehdy konal až 18. května, a to bylo hlavně proto, že se formovalo organizované studentské hnutí a na jaře se konala celá řada ustavujících konferencí a nebyl proto příliš čas na organizaci majálesového veselí. Volnost a autonomii akademických a studentských samospráv přerušil Srpen 1968 a sovětská okupace. Na podzim se studenti několikrát sešli také na hlavní budově Filozofické fakulty, ale studentské hnutí se začalo tříštit. „Tady nahoře v aule jsme diskutovali a plánovali, padala slova jako „REVOLUCE“, „STÁVKA“, ale nakonec jsme toho moc nezmohli.“

Největší událostí, kterou Miroslav Prokeš organizoval, byl smuteční pochod při pohřbu studenta Jana Palacha. „Měli jsme akademické gardy, protože jsme se nechtěli příliš přátelit s policií, ovšem neuhlídali jsme zahraniční novináře.“ Později v 70. letech se hnutí opět tříštilo a probíhaly čistky. Tehdejší děkan Matematicko-fyzikální fakulty celkem odolával a své aktivní studenty chránil před státními silami.

Miroslav Prokeš však žil aktivně dále, zapojoval se i do protestů v roce 1989 a po změně režimu založil organizaci, která se zabývá ochranou práv dětí. Současným studentům tak vzkazuje, aby se nebáli recese a snažili se hájit si své svobody, jak jen to je možné.